orga.nizm.us

Dva dny přemýšlí že napíše svou varaci co je to láska a najednou ne a nejde to musí psát jinak a o jiném protože si svět žije vlastním životem a vtahuje jej do něj kdy se mu zamane, takže se nejdřív doví, že ta, co si teď zrovna odskočila, nechala proděravět a okovat pošťěvák a pak zase, že někdo koho zná šest let a myslí si že ho má úplně přečtenýho a že je to ten co je furt free a happy a smile od ucha k uchu, tak že on si to nemyslí a nemyslí že to má smysl, a tak to celý ukončí, a najednou ta mrcha, co ji standa drží v šachu cynizmem, má povolenej řetěz, vyleze na chvíli ze tmy, mrkne na něj, dýchne mu na zátylek, on ji kopne zpátky a má zase klid ale ta vteřina stačila a standa opět ví, že je mnohem blíž než si myslel a než chtěl a že možné je všechno a že ti druzí jsou tady pro něj jen na tu chvíli než narazí do své zdi tam v té tmě ve které se už nikdy nenajdem

slunce zítra vychází 7: 25 a standa si asi přivstane