orga.nizm.us

Prej nejhorší deska islandské princezny víly. To jsou kecičky. Björk se obejde bez melodií — na žádnou jsem nenarazil. B jako [bi:t].

Pak jsem si pustil Homogenic. Písničky. Je lepší — mnohem a v tom, že se zaryje pod kůži a vrtá hlavou. Volta je z půlky pětidílná variace na Pluto, z půlky pokračování Vespertine, soundtrack k uzívanému vaření vody na čaj. Redesign B-sides. Spása pomocí Earth Intruders, Innocence a Declare Indepndence (poklona na místě). Skip, skip, ty pičo, skip, skip, !!!!

Chybí mi písničky. Cajdáky ze Selmasongs si broukat můžu, Vertebrae By Vertebrae nebo Pneumonia jdou naskrz kebulí, ohřejou se a jsou ty tam. Možná mi chybí víc duc-duc, lalala či šubaduba, intro → outro.

Volta je patchwork. Není špatná, na betaverzi. Jenom mi bude chvíli trvat, než si zvyknu. A vlastně už teď, když píšu, ji mám otočenou osmkrát a nemám nutkání přeladit. Občas jenom něco přeskočit. Takže to nebude tak zlý.

P.S. Shamizen!!!

A teď tam konečně dáme LCD.

Velmi mírné – zajisté zlomyslné zadostiučinění pro někoho, komu se z jejich muzaku instinktivně navaluje.

Vitanse, který má tu čest pracovat co by kamenem dohodil od Výstaviště a tudíž nedobrovolný posluchač kompletní “zvukové zkoušky”, by dnes přepíčoval i tu nejnafrněnější frndu.

Já, se svou pověstí samolibého snobského floutka, si nemůžu dovolit ujít příležitost dát všem okolo najevo, že já tedy Kabáty neposlouchám, a že to bych se na to podíval.

Lidé ve čtyřiaosmdesátce také museli dát alespoň náznakem (úšklebem, kroucením hlavou, vyjeveným pohledem, ironickým pogováním) najevo, že oni tedy Kabáty také neposlouchají, a že to by se na to podívali. Ba co víc, i kdyby mohli, co mohli, kdyby museli… NE!

Krom toho, že Kabáti jsou tancovačková hrůza s bizarním (a na první pohled nekompatibilním) publikem, jsou dalším Goťákem, další Helenou, dalším Sagičem. Dalším intošským nástrojem vymezení, dalším to-tedy-ne, chybějící položkou v playlistu, vystavenou na odiv.

Proto je musíme i tak trochu milovat.

A mimochodem a na vysvětlenou: celý večer jim tam chcalo.

Last.fm je banda muzikofilních úchylů ovládajících hudební sociální web. Nějakou dobu jsem se pídil po náznaku byznys modelu, který by ospravedlnil tu plejádu funkcí sítě, její robusnost, sofistikovanost a množství uživatelů, které během pár let vtáhla.

Na něčem musejí vydělávat!

A dnes jsem zaplatil své první 3 dolary členského příspěvku, které se ihned proměnily ve velice sexy widget na mé homepage, mé osobní rádio, můj iPod a iTunes na webu, nazvěte to jak chcete.

Způsob, jakým Last.fm integruje hudební vkus kohokoli s kýmkoli/čímkoli mě nepřestane udivovat. Check it out!